Retro — 1. sezóna

Kde se vzala posedlost malými plastovými předměty?

Jak se nakupovalo v samoobsluhách? Kdy a kde byl otevřen historicky první samoobslužný obchod v Československu?

Moderátorka Martina Vrbová vyzpovídá bývalou hlasatelku Marii Tomsovou, mimo jiné se dozvíme kolik účesů tahle sympatická hlasatelka vystřídala.

Bytové stěny - fenomén bytové kultury 70. a 80. let. Nechyběly snad v žádné domácnosti té doby. Rozhovor s pamětníkem i dobové materialy osvětlí tento fenomém z různých úhlů.

Tatra 603, legendární auto „papalášů“, byla na českých silnicích nepřehlédnutelná. Pamětníci na ní s láskou vzpomínají nejen kvůli vzhledu, ale i nepochybným technickým kvalitám.

Komiks to neměl za komunistického režimu lehké. Bdělí strážci ideologie v něm viděli propagaci západní kultury a v této souvislosti byl považován za pokleslý žánr.

Mezinárodní den žen.

Poutě byly v Československu vítanými a hojně navštěvovanými akcemi. Nejznámější z nich byla pražská Matějská pouť.

Tanec, láska, dobrodružství. To všechno se i před rokem 1989 dalo prožít na diskotéce. Kromě vzpomínek budeme pátrat i po tom, kde diskžokejové brali desky nebo jak vycházeli s komunistickou policií.

Obchody za socialismu zely spíš prázdnotou, než plnými regály. Jeden obchod byl ale jiný. TUZEX. Pořad o tom, jak fungoval, kdo tam nakupoval, čím se v něm platilo i jak pracovali veksláci.

Mléčné bary, bufety a jídelní automaty už pomalu z ulic českých měst zmizely. V komunistických dobách, kdy neexistovaly hamburgery, však byly jedním z mála míst, kde se dalo rychle a levně najíst.

Zboží v obchodech s oblečením nebylo za socialismu zrovna nápadité. Proto sedala spousta žen po večerech k šicím a pletacím strojům. Výsledkem bylo oblečení od oteplovaček po plesové šaty.

JZD Slušovice bylo za socialismu pojmem. Zemědělci vytvořili koncern, který se úspěšně zabýval snad vším, od počítačů po mléko. A uvidíte také, proč ve Slušovicích na JZD nostalgicky vzpomínají.

Před dvaceti lety spousta lidí denně oblékala tesilové kalhoty. Zároveň ale toužili po džínách. Jenže ty v obchodech obvykle nebyly. Kde se vzaly rifle v socialistickém Československu?

Televize vznikla v Československu jako pouhý přívěšek rozhlasu. Brzy ale vyvolala doslova mánii – lidé se na ní chodili dívat ke šťastnějším sousedům a šetřili si na svůj první televisor.

Před padesáti lety prožívalo komunistické Československo na světové výstavě EXPO 58 svůj bruselský sen. Byly československé exponáty a představení výjimečné? Nebo šlo o pouhou iluzi?

V seriálech a filmech až idylické dva roky prázdnin. V realitě pro mnohé spíš 24 měsíců šikany. Jaká vlastně byla povinná dvouletá vojenská služba v Československé lidové armádě?

Slovo brutalismus zní strašidelně. Některé stavby v tomto stylu ale nakonec až tak brutální nejsou. Řada z nich přitom vyrostla v normalizačních 70. letech. A není důvod je všechny šmahem odsuzovat.

Sedmdesátá léta byla v Československu ve znamení komunistické „normalizace“, ale také populačního boomu. Proč tehdy přišlo na svět tolik dětí? A můžeme vůbec mluvit o tzv. Husákových dětech?

Mít za socialismu předplatné časopisu Mladý svět se téměř rovnalo výhře v loterii. A slušnou sledovanost měl i Televizní klub mladých. Jak vůbec vypadala média pro mladé?

Škoda 1200 Sedan, Škoda 440 Spartak a Škoda 1000 MB. Auta, po kterých v 50. a 60. letech mnozí motoristé toužili. Většinou marně. Jak tato auta vznikala? A proč mají stále tolik fanoušků?

Stát se modelkou je a bylo snem mnoha dívek. I za komunismu toužila děvčata chodit po molu a usmívat se v záři reflektorů. Jak se žilo manekýnám v socialistickém Československu?

Černoši a Vietnamci budili v socialistickém Československu svého času pozdvižení. Proč a jak přišli? A jak se v komunistickém režimu cítili?

Hospody v ČSSR zdaleka nebyly jen místem, kde se pilo pivo. Potkávali se tam lidé ze všech sociálních vrstev, domlouvali si melouchy nebo uzavírali obchody.

Pionýrský tábor? Pro většinu dětí za socialismu nezbytná součást prázdnin. Bylo to místo, kde děti nasávaly komunistickou ideologii, nebo šlo spíš o prázdninová dobrodružství?

Brigáda bylo v socialistickém Československu časté slovo. Nejúspěšnější pracovníci byli obvykle členy Brigád socialistické práce, víceméně povinným brigádám neunikli ani studenti.

Chaty a chalupy? jedno z míst, kde se realizovali mnozí obyvatelé socialistického Československa. Proč je chataření do značné míry specificky českým fenoménem? A kde brali chataři kutilské nápady?

Autobusy ČSAD – pro mnohé byly hlavním cestovním prostředkem. Bez nich by se stěží dostali lidé do práce nebo do školy. Jak lidé vzpomínají na autobusovou dopravu za socialismu?

Gramofony a magnetofony Tesla? svého času legendární přístroje, na kterých si milióny Čechoslováků přehrávaly hudbu. Proč na ně lidé jen stěží zapomínají? A kde se braly západní nahrávky?

Reklamy se na první pohled zdají být fenoménem polistopadové doby. Jenže i za socialismu lákaly ke koupi zboží. K čemu vlastně byla reklama v centrálně plánovaném hospodářství?

Čoudící bakelitová vozítka. Tak většinou viděli trabanty a wartburgy Češi před rokem 1989. Auta z NDR ale motorizovala velkou část populace. Jak lidé vzpomínají na východoněmecké vozy?

Žvýkačky a kola byly v socialistickém Československu dlouho symbolem imperialistického Západu. Nakonec se rozjela ale i jejich domácí výroba. V čem byly žvýkačky Pedro nebo tuzemské koly výjimečné?

Netradiční zvuky i postupy, které stály na počátku některých hudebních stylů v Československu. Jak v dobách socialismu vznikal? československý rap?

Budovatelské a politické písně se v socialistickém Československu často linuly z rozhlasu i televize. Jak vznikaly? Proč si lidé dodnes mnohé pamatují? A jaký byl Festival politické písně v Sokolově?

Kosmetika: téma, které bez ohledu na režim zajímá ženy i muže. Jaké byly oblíbené kosmetické značky? A jak se snažili lidé zkrášlovat v socialistickém Československu?

Národní divadlo bylo vždy výjimečné. V 70. letech 20. století se ale ukázalo, že budova musí být důkladně opravena. Po šestileté rekonstrukci bylo ND znovu slavnostně otevřeno 18. listopadu 1983.

Metro zásadně změnilo způsob cestování v hlavním městě, má svoje nadšené stoupence i zaryté odpůrce. A jeho počátky vyvolaly v Československu doslova METROmánii.

Počítače byly vždycky obestřeny speciální aurou. I v socialistickém Československu budily nadšení i odstup. Podívejte se, jak do československých podniků i domácností pronikala výpočetní technika.

Kde si pochutnat na dobrém a kvalitním jídle? A jak si ho připravit? Otázky, které řešíme každý den. Vaření v socialistickém Československu přitom vyžadovalo zvláštní um i vynalézavost.

Telefon už desetiletí ovlivňuje naše životy. Získat ale telefonní aparát za socialismu nebylo jen tak. A kromě dlouhé čekací lhůty byl s telefonem často spojen i strach z odposlechů.

Vánoce byly vždy zvláštním obdobím. Lidé se k sobě prý chovají slušněji i přívětivěji. Takové bývaly i svátky za socialismu. Přesto ale měly socialistické Vánoce svoje zvláštnosti.

Přejezd hranice do sousedních zemí často ani nepostřehnete. Před Listopadem 1989 bylo ale cestování za hranice v lepším případě komplikovanou záležitostí, přičemž vycestování nebylo zdaleka jisté.

Panelové domy dnes neodmyslitelně patří k mnoha městům. Pro jedny jsou to ošklivé stavby, pro jiné jsou byty v nich vytouženým domovem. Jak se v socialistickém Československu začaly stavět paneláky?

Móda je tématem, které v každé době vyvolává spoustu debat. Tentokrát se zaměříme na to, co nosili mladí lidé za socialismu. A podíváme se i na to, jak si svoje vytoužené oblečení sháněli nebo šili.

Na některé dětské knížky z doby socialismu vzpomínají mnozí nostalgicky, jiné dnes už považujeme jen za propagandistickou kuriozitu. A vyrazíme i po Honzíkově cestě.

Zimní dovolená se stala v socialistickém Československu fenoménem. Čechoslováci objevili ve velkém nejen lyžování a jiné zimní radovánky, ale i hory od Šumavy po Tatry. Jaké byly lyže za socialismu?

Taneční nebyly výmyslem socialismu. Naopak. Odrážely prvorepublikovou eleganci a noblesní odlesk monarchie. Přesto, a nebo právě proto, si je za socialismu masově oblíbili mladí lidé i jejich rodiče.

Veřejná bezpečnost byla za socialismu institucí, která se starala o pořádek. Často se na ni vzpomíná především jako na represivní orgán. Jak ale opravdu fungovala socialistická policie?

Dikobraz byl v socialistickém Československu jediným českým satirickým časopisem. Zároveň propagandisticky podporoval komunistický režim. Dívejte se, jak vznikaly karikatury za socialismu.

Výroba obuvi měla v Československu velkou tradici. I za socialismu produkovaly obuvnické závody obrovské množství bot. Jak se dařilo pokračovat v baťovské tradici?

První sovětské lety do kosmu vyvolávaly nadšení po celém světě. I v Československu všichni obdivovali Sputnik a Jurije Gagarina. Dívejte se, jak lidé prožívali první kroky při poznávání vesmíru.

MDŽ se slavilo za socialismu prakticky všude. A často muži Mezinárodní den žen slavili více než ženy. Jaké vlastně bylo postavení žen za socialismu?

Bratrský stát Čechů a Slováků. Tak se často popisovalo socialistické Československo. Jaký opravdu byl za socialismu vztah Čechů a Slováků?

Na základní školu téměř všichni vzpomínají s jistou nostalgií. A zapomenout se nedá ani na lampiónové průvody nebo školy v přírodě. Jak vypadaly základní školy za socialismu?

Udělej si sám. Tímto heslem se v socialistickém Československu řídily tisíce kutilů i kutilek. Dívejte se, co všechno a jak si lidé podomácku vyráběli.

Bez trolejbusů by veřejná doprava v mnohých městech v Česku zkolabovala. A cestující na ně většinou nedají dopustit. Dívejte se, jak se v socialistickém Československu rozvíjela trolejbusová doprava.

Panenky, šlapací auta, „plyšáci“ nebo „angličáci“. S tím vším si hrály děti za socialismu. Dívejte se, co všechno se shánělo v hračkářstvích před Listopadem 1989.

Láska má spousty podob a nedá se jen tak svázat režimem. A proto i za socialismu kvetla ve všech podobách. Proto se tentokrát zaměříme na lásku a sex v socialistickém Československu.

Na prvního máje snad všichni aspoň jednou manifestovali. Ať už dobrovolně, nebo ne. Uvidíte, jak se organizovaly prvomájové průvody a s jakým nadšením do nich Čechoslováci kdysi chodili.

Podpultové zboží. Bylo jedním z hlavních rysů plánovaného hospodářství v socialistickém Československu. Dívejte se, jak se shánělo i proč některých výrobků nebylo nikdy dost.

Igelitové pytlíky, pláštěnky nebo plynové masky. Všechny tyto předměty patřily k akci, která bývala mezi žáky a žákyněmi ve školním roce jednou z nejoblíbenějších. Nenechte si ujít branné cvičení.

Obchodní dům Kotva v Praze byl za socialismu fenoménem. Ale i v dalších městech postupně rostly velké obchodní domy. Řada z nich je dnes navíc významnou architektonickou památkou.

S časopisem ABC vyrůstaly za socialismu generace chlapců a dívek. Na časopise je bavily články o přírodě, technice, vystřihovánky i komiksy. Dívejte se, jak „Ábíčko“ vznikalo i s jakými omezeními se potýkalo.

Světová výstava Expo 67 v kanadském Montrealu je dnes ve srovnání s bruselským Expem 58 trochu zapomenutá. Přesto ale byla tato výstava pro Čechoslováky velmi důležitá i inspirující. Dívejte se proč.

Československo bývalo kdysi velmocí ve výrobě motocyklů. Značky JAWA a ČZ znal každý. Dívejte se, jak se za socialistické éry zrodila opravdová motorkářská mánie.

Amerika byla za socialismu oficiálně symbolem imperialismu. Na druhou stranu žvýkačky, texasky nebo hudbu sháněl téměř každý. Proto se tentokrát zaměříme na vnímání USA v Československu.

Socialistické Československo údajně směřovalo ke komunismu, kde by každý pracoval podle možností a dostával podle potřeb. Ale bez peněz se to neobešlo ani za socialismu. A na ně se zaměříme tentokrát.

Býval to jeden z největších svátků za socialismu. Spartakiáda. V ladných kreacích sportovaly snad všechny věkové skupiny. Dívejte se, jak se spartakiádní cvičení organizovala i kdo vymýšlel sestavy.

Hadrák, hadraplán nebo hadrolet. To všechno byl Velorex. Zvláštní kombinace auta a motorky. A i když byl často vysmívaný, dodnes má spoustu fanoušků.

Sovětská barevná televize a uherský salám. Ale také automobily Simca. I tak vypadal luxus za socialismu. Dívejte se, jak si lidé zpříjemňovali život.

Čundr byl jedním z nejběžnějších způsobů, jak mladí lidé trávili za socialismu volný čas v přírodě. A i když se to nezdá, nebylo to bez problémů.

Na sběr chodil za socialismu prakticky každý. Sbíral se papír, léčivé byliny i železo. Dívejte se, co se sbíralo i jak sběrny fungovaly.

Sportka nebo Mates. Stejně jako dnes i za socialismu miliony lidí sledovaly losování a doufaly, že budou mít štěstí.

Veksláci měli v socialistickém Československu většinou nelichotivou pověst šmelinářů. Jejich služby ale téměř každý někdy využil.

Vyrazit za socialismu na hon, to bývalo v ČSSR něco. Dívejte se, jak takové hony vypadaly a kdo je pořádal.

Mělo to být přátelství na věčné časy. A tak okupoval Sovětský svaz i ruština v socialistickém Československu prominentní postavení.

Václavské náměstí v Praze bylo i za socialismu centrem dění. Stály tu obchodní domy, hotely, veksláci i jídelní automaty.

Traktory Zetor bývaly chloubou československého průmyslu. Svého času dobývaly socialistický venkov i trhy po celém světě.

Prim. Byla to značka, jakých v socialistickém Československu příliš nebylo. A tak jen málokdo měl jiné náramkové hodinky.

Pražský výběr, Ostravský kahan nebo Primátorský výběr. Taková vína se pila za socialismu. Jaká byla jejich kvalita a chuť?

Cestování letadlem byla za socialismu velká událost. Dívejte se, jak vypadala letiště, kam se létalo i jak to vypadalo na palubě.

Horníci byli v komunistickém Československu považováni za jakousi šlechtu. Jejich život se skládal ze zvláštní směsice tvrdé práce a luxusu.

Jet z Prahy až do Bratislavy celou cestu po dálnici byl zážitek. Stavba československé autostrády byla událostí prvořadého významu.

Televizní soutěže táhly vždy. Šest ran do klobouku nebo Zpívá celá rodina byly svého času hity, které vládly socialistické televizi.

Vozíky s novorozenci, vítání občánků a šťastné děti ve školkách a jeslích. Porodnice a zařízení pro děti měly boom i za socialismu.

Ozdobné sklo zažívalo za socialismu opravdový boom. Československé skleněné produkty a bižuterie totiž byly dlouhá léta exportním šlágrem.

Kadeřnice a holiči se i za socialismu snažili vykouzlit na hlavách co nejzajímavější kreace. Podívejte se, jak se jim to dařilo.

Z Aše až do Čierné při Čope po železnici. Vlaky byly jedním z nejdůležitějších způsobů cestování. Podívejte se na legendární vagony i lokomotivy.

Dát si za socialismu k jídlu pravou ’’čínu’’, pizzu nebo třeba šašlik bylo něco. Dívejte se, jak se i v komunistickém Československu jedlo světově.

České sklo a porcelán byly vždycky prvotřídním exportním artiklem. A to i za socialismu.

Na montážích v cizině. Za socialismu to byla kouzelná slova. Skrývala se za nimi možnost podívat se za hranice i vydělat si slušné peníze.

Každý čtvrtek se v socialistickém Československu stávaly fronty před knihkupectvími. Vycházely totiž knižní novinky.

Červené trenky, nátělníky nebo silonové punčocháče. Ve výrobě spodního prádlo bylo Československo textilní velmocí.

Nábytkové stěny, plyšové sedačky do obývacích pokojů nebo DBK. Dívejte se, jak vypadaly socialistické domovy.

Sport nejsou jen špičkoví vytrénovaní jedinci nebo týmy. Více či méně se mu někdy v životě věnují snad všichni. A za socialismu zažíval velký rozmach.

Poutě a cirkusy byly vždy vítaným rozptýlením. A za socialismu to byl svátek jindy nedostupných atrakcí.

Postavit si za socialismu dům nebylo jen tak. Nebyly stavební firmy, sháněl se materiál. Přesto se to ale mnohým podařilo.

Restaurace a jídelny. Slovní spojení, které dnes působí trochu obstarožně. Za socialismu to ale byl de facto monopolní podnik.

Bez nakupování to nešlo ani za socialismu. Kromě klasických obchodů, samoobsluh nebo obchodních domů se ale rozmáhaly i nové formy prodeje.

Pražský hrad byl vždy symbolem metropole. A socialističtí prezidenti ho uměli využít a slavili v jeho prostorách kdejaký úspěch.

Státní návštěvy nejsou pro většinu lidí zrovna dvakrát zajímavé. Za socialismu ale byly především obestřeny tajemstvím a záhadami.

Německá demokratická republika. Snad nejčastější cíl výletů Čechoslováků za socialismu. Jezdilo se k Baltu i na nejrůznější nákupy.

Vodní díla byla za socialismu téměř demonstrací síly. Jejich přínos však nebyl jen ekonomický, rekreovali se u nich i obyčejní lidé.

Videopřehrávač a dobré kontakty. To byl za socialismu předpoklad pro to, aby se daly vidět alespoň některé nedovolené filmy.

Favorit, Eska, Sobi, BMX. Některá jízdní kola se stala v socialistickém Československu doslova legendárními.

Dovolená a voda k sobě prostě patří. A jedním z nejoblíbenějších cílů letních dovolených za socialismu bylo Máchovo jezero.

Vůz značky Tatra 603 vždy budil pozornost. Byl symbolem socialistického luxusu i zdatnosti tuzemského automobilového průmyslu.

Osladit si život je někdy nutné za každého režimu. Dívejte se, jaké laskominky letěly za socialismu.

Sochy na sídlištích, mozaiky i vodotrysky. Tak vypadala venkovní výzdoba za socialismu. Dívejte se, kdo ji tvořil i nakolik (ne)byla poplatná režimu.

Venkovské zábavy byly vždy jedním ze středobodů společenského života na vesnici. Dívejte se kdo je pořádal, i proč za socialismu zažívaly zlatou éru.

Rozhlasové přijímače, televizory, gramofony i videa, kterým se říkalo magnetoskopy. To všechno byly přístroje značky Tesla.

Jít za socialismu do varieté bylo něco. Ale i kabarety a estrády byly často diváckými hity, na které se jen tak nedaly sehnat lístky.

Brněnské veletrhy táhly za socialismu davy. A bylo jedno, jestli šlo o složité stroje nebo prodejní výstavy.

Byly to jedny z nejsledovanějších sportovních událostí. Motocyklové závody na silnici, ploché dráze i v terénu zažívaly za socialismu zlatou éru.

Vstříc zářným zítřkům! Tak znělo jedno z hlavních hesel socialismu. Jak měla růžová budoucnost vypadat?

Od titulu Hrdina socialistické práce přes Řád rudé hvězdy po Vyznamenání Za zásluhy o výstavbu. K socialismu prostě ocenění patřila.

Byl to jeden ze symbolů socialismu. Síťovky. Tašky, v nichž se dal přenést nákup i knihy. Ale slavná byla i další zavazadla.

Osmipérák, vanička nebo kukaň. A vůbec kočárky značky Liberta. Dívejte se, v čem se za socialismu vozily děti.

Žebříčky popularity zpěváků a zpěvaček sledovali fanoušci se zájmem vždy. A hudební soutěže v socialistickém Československu měly obrovské davy přispěvatelů i diváků.

Silvestr byl vždy spojen s oslavami a očekáváními. Dívejte se, jak se slavil za socialismu a také jak vznikaly televizní show.

Sehnat za socialismu maso a uzeniny nebylo někdy zrovna snadné. Dívejte se, jaké masné výrobky byly populární.

Příživnictví je pojem, který dnes už prakticky vymizel. V socialistickém Československu ale ovlivňoval životy mnoha lidí.

Svaz pro spolupráci s armádou, krátce Svazarm. Pro spoustu Čechoslováků to bylo místo, kde se mohli věnovat svým zájmům. Pod větší či menší kontrolou režimu.

Čtvrtka másla za desetikorunu, barevná televize za deset tisíc. Jak nízké, nebo vysoké opravdu byly ceny za socialismu?

I za socialismu jezdily do Československa slavné osobnosti ze Západu. A vyvolávaly nadšení, které neznalo téměř mezí.

Bez kalendáře se neobejdete v žádné moderní společnosti. Za socialismu se ale nejrůznější papírové kalendáře stávaly důležitými dobovými artefakty.

Hokejové stadiony byly v komunistickém Československu místem, kde se lidé mohli odreagovat od běžných starostí. A někdy zapomenout i na politiku.

Filmový a televizní dabing zažíval v socialistické éře svůj vrchol. Diváci české a slovenské hlasy slavných zahraničních herců milovali.

Pokud jste za socialismu potřebovali vyprat, vyžehlit nebo spravit oblečení, pak Osvobozená domácnost nabízela služby.

Pasáže byly za socialismu zvláštním prostředím, ve kterých se míchala zašlá sláva s optimistickými transparenty, ale také kina, divadla, restaurace nebo provozovny služeb.

Pořídit si novou pračku, vysavač nebo lednici bývala za socialismu událost. Připomeňte si elektrospotřebiče, které kdysi vévodily domácnostem.

Filmové plakáty byly za socialismu zvláštním jevem. A fenoménem, který si málokdo uvědomuje, jsou i dobové typografické či vizuální postupy.

ÚBOK. Zkratka, která dnes mnohým nic neřekne. Ve své době ale Ústav bytové a oděvní kultury výrazně určoval vkus v socialistickém Československu.

Tramvaje si své místo v československých městech vydobyly už dávno před válkou. Socialistická éra pro ně ale paradoxně znamenala dobu obrovského rozmachu.

Kaskadéři jsou zvláštní skupina lidí, kteří se dobrovolně vydávají všanc nebezpečí. V československých filmech zažívalo jejich povolání nečekaný boom.

Lázně bývaly za socialismu zvláštní záležitostí – měly sloužit léčbě pracujících, ale často se stávaly spíš společenskou kratochvílí.

Dívejte se, jak na silnicích přibývala auta a jak se rozvíjely služby pro motoristy v socialistickém Československu.

Kdo a proč nás navštěvoval a jakou jsme měli propagaci.

Hnutí Brontosaurus je už dnes téměř zapomenuté. Ve své době bylo ale tolerovanou i podporovanou organizací pro mladé, kteří chtěli pomoci přírodě.

Všechny děti za všech režimů mají své hrdiny. Dívejte se, koho zbožňovaly děti mezi lety 1948 až 1989.

Věci, které nás obklopovaly do pádu železné opony. Jaké jsou jejich osudy? Design a trendy v době komunismu.

Věci, které nás obklopovaly do pádu železné opony. Jaké jsou jejich osudy? Design a trendy v době komunismu.

Věci, které nás obklopovaly do pádu železné opony. Jaké jsou jejich osudy? Design a trendy v době komunismu.

Nudisté, respektive naturisté odjakživa způsobovali rozruch a vyvolávali diskuzi. Jak se jim v Československu žilo? A kde se scházeli?

Ne všechno ze západu dovezené zboží pocházelo za minulého režimu z té oné země. Damaškové ubrusy, očekávaný to dárek od známého z Ameriky, s visačkou Made in Czechoslovakia? Ano, i to se klidně mohlo stát.

Filmový festival v Karlových Varech býval jedinečný i před rokem 1989. Dívejte se, jaké světové hvězdy na něj jezdily i jak fungoval v zákulisí.

Takové malé české moře. Strávit dovolenou u vody bývalo cílem mnoha rodin. A když se nemohlo k moři, jezdilo se k přehradě – třeba na Lipno.

Jak vypadal svět časopisů pro ženy před listopadem 1989? Podíváme se, jaké oblečení našly čtenářky na stránkách časopisů pro ženy.

Jaké nástroje byly v kurzu před listopadem 1989? Kdo na ně hrál a kde se daly sehnat? Jak se kultovním kytarám Jolanám dařilo kopírovat západní značky, jako např. Gibson Les Paul? A kdo všechno nakupoval v tehdy velmi prestižním Domě hudebních nástrojů na Jungmannově náměstí?

Moskviče, lady, volhy, gazíky. Vozy z produkce bývalého Sovětského svazu jsou dodnes láskou řady motoristů. Vybavíte si, jakými auty jezdila třeba Československá lidová armáda, Veřejná bezpečnost nebo taxikáři? Byla to auta z továrny GAZ.

Výprava do zámeckých komnat a na nádvoří středověkých hradů. Nečekejte však žádné princezny a pohádková stvoření, podíváme se totiž na to, jak se československým hradům a zámkům vedlo, poté, co je nedobrovolně opustili původní majitelé a začal o ně pečovat stát.

Historie československého potápění se začala psát pod hladinou zatopeného hříměždickém lomu. Tehdejší potápěči - nadšenci vypadali tak, jak si je mnozí představujeme dodnes - měděná přilba s okny, těžký gumový oblek a obrovské boty. Zlom nastal v polovině 50. let, kdy se o potápění začala zajímat armáda, začaly vznikat sportovní oddíly a mezi vybrané jedince se dostalo odpovídající vybavení. Většina však i nadále musela zůstat u masek vyrobených z dětských kyblíčků či ploutví z pryžových desek.

Máloco se za uplynulých 50 let změnilo tak, jako celospolečenské vnímání kouření. Někteří si možná stále pamatují, jak se ještě v 60. letech kouřilo dokonce i v posluchárnách vysokých škol. O tom, že kouření je zdraví vysoce škodlivé, se moc nemluvilo, ono se to spíš ani nevědělo. Památným se stal výrok ministerského předsedy Antonína Zápotockého, který pravil: „Život není nutné jen žít, je třeba také užít. A cigarety, ty patří k lepší životní úrovni.“

Jak se u nás po roce 48 rozvíjela swingová scéna, vezoucí se zejména na celosvětové popularitě orchestru Glenna Millera? A co ji posléze ovlivňovalo v 60. letech, kdy s nástupem The Beatles nastal nejen v Československu obrovský hudební boom a každý druhý chtěl hrát či zpívat v kapele? Jak se rodila tuzemská obdoba východoněmeckých estrád Ein Kessel Buntes?

Pivo bylo velké téma především proto, že dle některých vlivných politiků přímo ovlivňovalo náladu pracujícího lidu, tedy hlavně jeho cena. Kdo ji vlastně určoval? Jak tehdy Československo (ne)bojovalo za značku Budweiser? A proč zákazníci v obchodech obraceli lahve dnem vzhůru?

Jedním z oblíbených koníčků za socialismu, který umožňoval zapomenout na všechny ty brigády socialistické práce, politická a branná cvičení, byla turistika. Vydat se do přírody a nechat tohle všechno za zády, uniknout z organizovaného světa do lesů a na turistické pěšiny. Co nesmělo chybět ve výbavě každého, kdo to myslel s turistickými výlety alespoň trochu vážně?

Pozastavíme se nad tím, jak drahá za socialismu byla fototechnika , kolik času trávili zájemci o vyvolání fotografií z dovolené ve frontách, které byly srovnatelné s těmi na banány či auta. A pokusíme se přijít na to, jak se retušovaly snímky bez počítačových programů. A co Vy, vyvolávali jste si za pomocí misky na vývojku, ustalovače nebo zvětšovacího přístroje fotky doma? A víte, co je to expozimetr?

„Szpital na peryferiach“, „Three Wishes for Cinderella“ nebo „Der Mach und die Schebestová“. Pod těmito názvy se ve světě vysílaly československé filmy a seriály. Jejich slávě za našimi hranicemi věnujeme toto Retro. Jaké československé seriály jste hltali vy?

Život na kolejích ovlivnil mnoho studentů a studentek. Většina z nich se poprvé v životě ocitla mimo domov a musela se osamostatnit. Jak se bydlelo na vysokoškolských kolejích před listopadem 1989?

Pamatujete si ze socialistických samoobsluh přepravky s pytlíkovým mlékem a bílé potůčky, které se rozlévaly kolem? A víte, že se pribináček během své dlouhé historie postupně vyráběl s 16 různými příchutěmi?

Týdeník byl do doby, než vznikla televize nebo než se rozšířila televize, čili do 60. let, jedinou možností, takové okno do světa, jak ty Staliny, Zátopka i básníka Seiferta uvidět v pohybu. Povíme vám, jak se natáčelo během invaze sovětských vojsk. A na profesní rok s týdeníky zavzpomíná Jiří Menzel.

Cestování vlakem má něco do sebe. Sedíte, pozorujete krajinu, přemýšlíte si o svých věcech nebo se s někým seznámíte. Můžete se dokonce i zamilovat. Cestovat můžete pár hodin i několik dnů a nocí. Jak se cestovalo vlakem z Československa do Sovětského svazu, připomene toto Retro.

Syn dostal pod stromeček vláček či autodráhu, tatínek se pokochal, jakou měl chlapec radost, a dárku se ujal sám. Musí přece vyzkoušet, jestli vlak jezdí, případně zda by se dalo někde něco vylepšit. Je to hračka pro tatínka, nebo pro syna? No jo, dárky. Tak ty máme a měli jsme rádi snad úplně všichni a v jakékoliv době. Jaké dárky jsme dostávali před rokem 1989?

Rallye Paříž – Dakar. Jeden z nejbláznivějších podniků současného světa. Očistec pro lidi i stroje. Dvanáct tisíc kilometrů Francií a pěti africkými zeměmi. Tisíce kilometrů jízdy bez silnic, převážně jen podle kompasu.

Pivní tácky, pohlednice z výletů, popelníky. Krásné panenky v krojích. Suvenýry a upomínkové předměty, které do značné míry také reprezentovaly tehdejší Československo.

Pamatujete si ještě, co to byly barokáče a kdy frčely řetízkové náušnice? Šperky stejně jako šaty podléhají módním trendům. Nejinak tomu bylo v socialistickém Československu.

Pěvecký sbor slovenských učitelů, který už čtvrt století pracuje svým uměním pro československou vzájemnost, navštívil Prahu. Slovenští učitelé zazpívali pro vás v Letenských sadech. Právě na slavnou éru některých pěveckých sborů zavzpomíná toto Retro.

Co to vlastně socialistický realismus byl? To je vlastně politický konstrukt, jak má kultura vypadat. Tudíž to není žádná tendence, která by vznikla od autorů, od umělců. Samozřejmě se za architekturou sorely vydáme.

Mít za socialismu modrou krev znamenalo být nepřítelem státu, a tak potomci starých šlechtických rodů fárali, pracovali jako dělníci v lese nebo pomocná síla. Zkrátka zastávali práci, kterou jim režim povolil.

Pojďte se spolu s námi vrátit do svých dětských let, protože dnešní Retro vás vezme právě za kulisy pořadů pro děti a mládež 80. let. Po letech nás osloví moderátoři Vegy či Magionu a představí se i hvězdy Studia Kamarád.

Ploc, Parma, Jež, Sakala a samozřejmě Jiří Raška. Podle výčtu jmen už je určitě jasné, že toto Retro věnujeme slavným skokanům, a nejen jejich úspěchům na harrachovském můstku.

Na svoje první psací pero si pamatuje snad téměř každý. Ať bylo bombičkové, plnicí nebo násadkové s kalamářem. A také pravděpodobně na skvrny, které dělalo.

Výprava za těmi, kteří se věnovali běhu závodně, ale i těmi, kteří vybíhali jen pro radost, pro zdraví. Podíváme se na legendární Velkou Kunratickou, závod Běchovice-Praha, běh Rudého práva, zjistíme, proč normalizace přinesla tak mohutný rozkvět amatérského běhu a prozkoumáme vybavení tehdejších běžců.

Díl věnovaný lidem, kteří svůj život zasvětili filmům, ale jen málokdo měl možnost je vidět. Život takového filmového amatéra byl závislý hlavně na dostupné technice. A i když jsme na tom byli oproti jiným socialistickým zemím docela dobře, většina kinoamatérů točila na kameru vzniklou ještě za první republiky. Čím žili amatérští filmaři v někdejším Československu?

Povinné prohlídky, očkování, návštěvy v nemocnicích v omezenou dobu, okresní ústavy národního zdraví. Tento díl se zastaví právě u lékaře před rokem 1989. Připomeneme si, jaké bylo zdravotnictví v Československu. Vydáme se také do někdejší léčebny prominentů. Povíme si, jak věrné byly filmy a seriály z prostředí nemocnice.

Naše tenisová tradice je dlouhá a nezničitelná. Přežila ideologická 50. léta a zářila i v době normalizace.

Psaní na stroji mělo svoji zvláštní poetiku, kterou po roce 1989 pomalu, ale jistě vytlačily počítače. Stejně tak už dnes málokde uslyšíte typické cinknutí na konci řádku.

Vydáme se do historie otylosti a diet. V druhé polovině 50. let se obezita stávala čím dál větším problémem i v Československu. Zjistíme, jak fungovala osvěta a propagace zdravého životního stylu.

Vypravíme se do světa koupališť, bazénů a plováren. Zavzpomínáme na pražskou Šárku, dřevěnou plovárnu u Čechova mostu, Žluté a Modré lázně v Podolí nebo bazén pod Barrandovem. Ale i koupání v rybníku mělo určitě své kouzlo.

V tomto dílu vás zavedeme do města, které se stalo typickým předlistopadovým příkladem plánování průmyslu a života lidí v novém, do Mostu. Zavzpomínáme na někdejší město, které lehlo popelem za cenu hnědého uhlí. Povíme si, jak v novém Mostě vyrůstala generace Husákových dětí.

Vrátíme se do 80. let, kdy v Sovětském svazu započala přestavba ekonomiky, tedy etapa, která vedla k pádu komunistického režimu v Evropě. Reformní ekonomické kroky zahájil tehdejší generální tajemník Komunistické strany Sovětského svazu Michail Gorbačov.

Bylo také jedním z vašich dětských přání létat a dívat se na svět z ptačí perspektivy, nebo jste patřili k těm, a že jich rozhodně nebylo málo, kterým se tento sen splnil? Pak s námi pojďte na tuto dobu zavzpomínat.

Vydáme se po obchodech a budeme se dívat. Nejprve do socialistických výloh, pak na práci aranžérů a nakonec zaostříme na design tehdejších obalů.

RetroRetroRetro Na startu Závodu míru v průběhu let stáli jezdci neznámí, ale i ti, před nimiž se v úctě skláněl cyklistický svět. Veselý, Schur, Kapitonov, Smolík, Szurkowski, Suchoručenkov a další. Sledovaly ho tisíce nadšenců podél našich silnic a miliony u televizních obrazovek. Už od roku 1948 bylo Československo dějištěm největšího závodu amatérských cyklistů ve východní Evropě. Samotní závodníci ho nenazvali jinak než Varšava.

Navšívíme zahrádkářskou kolonii, kterých u nás jsou tisíce. Každý, kdo měl tu možnost, na jaře zasel, aby si vypěstoval vlastní ovoce a zeleninu. Jak se fenomén zahrádkářství rozvinul v socialistickém Československu?

Posadit se za volant automobilu, to je sen, který pronásleduje dnes lidi už od dětství. V tomto dílu pojedeme na výlet Moskvičem, abychom spolu s vámi zavzpomínali na tento legendární a nestárnoucí automobil z východního dovozu. Byl to taky první vůz, který se dovážel do Československa v rámci RVHP.

Toto Retro bude trochu ostřejší než kdykoliv jindy. Prozradíme, jaké střelné a chladné zbraně se u nás před rokem 1989 používaly.

Dívejte se, jaké lodě a loďky pluly za socialismu po Vltavě. Dřevěné pramice, vodáci i parníky v hlavní roli.

Letní kina byla fenoménem, bez kterého si mnozí léto ani nedovedli představit. Vzpomínejte na popularitu letních kin před Listopadem 1989.

První cesty Čechoslováků na Západ hned po Listopadu 1989. Co si od prvních cest slibovali a jaké opravdu byly.

Ačkoliv se počítače objevovaly už v socialistickém Československu, teprve po Listopadu 1989 nastává zlatá computerová éra. Dívejte se, jak si Česko razilo cestu na internet.

V socialistickém Československu byla bulvární média na první pohled zakázána. Opravdová bulvární exploze tak vybuchla až po Listopadu 1989.

Dívejte se, jak po Listopadu 1989 vznikaly jako houby po dešti rockové kluby. Kdo je zakládal, jak vypadaly a proč řada z nich, jako třeba legendární Bunkr, časem zanikly.

Devadesátá léta otevřela stavidla podnikatelům. A mnozí z nich si záhy začali stavět nové domy, často velmi specifické a tak se zrodila i zvláštní doba takzvaného podnikatelského baroka.

To co se před Listopadem 1989 nesmělo, bývalo v prvních svobodných letech hitem. Dívejte se, jakou popularitu měla zakazovaná muzika i jak se vyvíjela hudební scéna.

Fialová saka podnikatelů, značkové oblečení ze Západu i nové módní salony. Dívejte se, jak se po Listopadu 1989 měnila česká móda.

Rolling Stones, Pink Floyd i Michael Jackson. Dívejte se, s jakým nadšením vítali Češi po Listopadu 1989 světové hudebníky.

Jak se pohřbívala ruština a prosazovala angličtina? Řekneme vám, kdo jazyky po revoluci učil, a popíšeme motivaci lidí učit se anglicky. Připomeneme také televizní program OK3, který vysílal zpravodajské bloky ze zahraničních televizí v původních jazycích.

Devadesátá léta přinesla v Česku podnikatelské nadšení. Dívejte se, jak začínali první soukromníci a soukromnice a jakým problémům museli čelit.

Zapomeňte na pana Vajíčka. Devadesátá léta přinesla do českých televizí nový fenomén. Reklamní spoty, jaké tu zatím nebyly. Dívejte se, jak si Češi zvykali na nový reklamní žánr.

Davy cizích turistů, které před tím nikdy ulice socialistického Československa příliš neplnily. Dívejte se, jak začali zahraniční turisté objevovat Prahu i další města a kraje.

Tetovací studia, dredy nebo třeba piercing. Devadesátá léta otevřela dveře mnohým subkulturám, které byly v socialistickém Československu často důrazně potlačovány.

Mobilní telefony se v devadesátých letech staly jedním ze symbolů doby. Dívejte se, jak se přenosné skříňky měnily v malé přístroje do kapsy.

Devadesátá léta přinesla nový kult těla – a s ním i nové způsoby cvičení nebo třeba moderní posilovny. Dívejte se, jak a na čem se v Česku trénovalo.

Na začátku 90. let začala pro české čtenáře knižní éra, o jaké se jim desetiletí před tím ani nesnilo. Nová nakladatelství vydávala zakázané tituly a lidé ve velkém nakupovali.

Filmy, které byly dříve stěží na černém trhu, videopůjčovny skoro na každém druhém rohu a nakonec i multikina. Dívejte se, jak se po Listopadu 1989 změnili filmoví fanoušci.

Květen 1945 přinesl do Československa svobodu, opojnou radost a euforii. Šest let napětí, strachu a nejistoty vystřídaly tanec, jídlo a květiny, které se staly nejčastějším symbolem vděčnosti osvoboditelům.

Pouhý rok od konce druhé světové války vznikly v Československu fenomény, které přetrvávají do současnosti. Řeč bude například o slavných lokomotivách z plzeňské Škodovky, o hudebním festivalu Pražské jaro nebo o letním čase, který nám každý rok ukrajuje jednu hodinu života.

Obnova republiky v takzvané dvouletce, první československý barevný film Jan Roháč z Dubé nebo výroba motocyklu Manet. I tím žili lidé v roce 1947.

Převzetí moci komunisty v roce 1948 definitivně změnilo atmosféru v Československu – a tak se na dlouhá léta naposledy konal Všesokolský slet, v Litvínově se připravoval Kolektivní dům a z tanečních sálů třeba mizela swingová hudba.

Rok 1949 už byl v Československu plně v režii Komunistické strany – a tak se o sto šest přejmenovávaly ulice i města, všude se mluvilo o vznešených ideálech práce a v oficiální kultuře dominoval socialistický realismus.

V roce 1950 podněcoval komunistický režim v Československu budovatelské nadšení, ať už opravdové, nebo předstírané. Paradoxně vznikly i Pomocné technické prapory pro politicky nespolehlivé.

Komunisté na počátku 50. let vládli v Československu už pevnou rukou. A tak se i v roce 1951 neprostupně uzavíraly hranice, v zemědělství se experimentovalo po sovětském vzoru a módě vládl svébytný budovatelský styl.

V roce 1952 už komunisté nekompromisně ovládali prakticky všechny sféry veřejného života. V této době se ale také natočila slavná Pyšná princezna a sportovní fanoušci oslavovali úspěchy Emila Zátopka.

Nařízený povinný smutek za Klementa Gottwalda nebo začátek vysílání Československé televize. Tak si u nás mnozí pamatují rok 1953.

Technická novinka jakou byl rozhlas po drátě, zavádění rodných čísel nebo filmová pohádka Byl jednou jeden král. I takovými událostmi žili lidé v komunistickém Československu v roce 1954.

První spartakiáda, první přímý televizní přenos z hokejového utkání a nebo zahájení výroby automobilu Škoda Spartak – i těmito událostmi žilo Československo v roce 1955.

I když sportovní kluby Dukla zřizovala armáda komunistického Československa, přesto se staly na dlouhá léta pozoruhodným fenoménem. A Čechoslováci začali sázet v Sazce. I takový byl rok 1956.

První československý jaderný reaktor, nové gramofony značky Tesla nebo zrození filmového Krtečka. Dívejte se, co také přinesl rok 1957 v Československu.

Nečekaný úspěch na světové výstavě Expo v Bruselu, založení pražského divadla Na Zábradlí nebo samočinný počítač SAPO. Dívejte se, co také přinesl rok 1958 v Československu.

Tři události, které se staly v roce 1959. Momenty, které i přes složitou dobu, ve které se odehrály, stojí za trochu nostalgického vzpomínání. Nejdříve si připomeneme jedno legendární nákladní auto. Pak se vydáme za laureátem Nobelovy ceny Jaroslavem Heyrovským. A vrátíme se do doby vzniku divadla Semafor.

Dokončená elektrifikace, nové tramvaje typu T3 nebo začátky Spirituál Kvintetu. I tím žili v roce 1960 obyvatelé Československa.

Před 52 lety, přesně 12. dubna, ohromila svět zpráva o letu prvního člověka do vesmíru. Pouhých 16 dnů po návratu z kosmu byl už Jurij Gagarin na návštěvě Prahy. Ve stejném roce v Jablonci slavili 150 let jablonecké bižuterie a ve Vysokém Mýtě byl poprvé vyroben autobus řady Š11.

V roce 1962 se poprvé v Mladém světě objevila anketa Zlatý slavík, hrálo se mistrovství světa ve fotbale v Chile a do oběhu se dostala zelená stokoruna.

Nečekaná filmová vlna pozoruhodných snímků, návštěva první kosmonautky Valentiny Těreškovové nebo nová tuzemská sportovní obuv. I to zajímalo v roce 1963 obyvatele Československa.

Zbrusu nový osobní automobil Škoda 1000 MB, lidově nazývaný embéčko, nedostatkové kozačky i slavné muzikálové filmy Starci na chmelu nebo Kdyby tisíc klarinetů – i tím žili v roce 1964 lidé v Československu.

Večerníček přeje dobrý večer dětem od roku 1965. A právě tenhle letopočet probereme v tomto dílu. Možná že jste tehdy studovali a zúčastnili se studentských oslav majáles. I ty vám přiblížíme. A taky jednu revoluční událost: první antikoncepční pilulku v Československu.

Zahájení výstavby pražského metra, první poválečná Dívka roku Československa Dana Silvínová nebo jedno z největších cvičení armád takzvané Varšavské smlouvy. Takové události sledovali lidé u nás v roce 1966.

Zahájení výstavby dálnice D1, první československý oficiální beatový festival nebo úspěchy kinoautomoatu na světové výstavě Expo – také tyto události zajímaly obyvatele Československa v roce 1967.

Takzvané Pražské jaro i okupace Československa, ale také úspěchy našich sportovců na olympiádě v Mexiku, obnovení Junáka i konečná podoba slavného automobilu Tatra 603. I takový byl rok 1968.

Definitivní konec nadějí takzvaného Pražského jara i nadšené sledování prvních lidských kroků na Měsíci nebo první vydání komiksového Čtyřlístku. Také těmito událostmi žili v roce 1969 lidé v Československu.

Vítejte na počátku normalizace. Hned dvakrát se vypravíme na hory. Nejdřív do Vysokých Tater, kde se konalo slavné mistrovství světa v klasickém lyžování, a potom do Prahy na Kavčí hory, kde byla v roce 1970 dokončena výstavba nové budovy Československé televize.

Jak se jezdilo po prvním dokončeném úseku dálnice D1, jaký komfort panoval v československých rychlících nebo s jakými plány se začalo stavět pražské Jižní město. I tím žili v roce 1971 lidé v Československu.

Populační boom, Prahu přestaly brázdit trolejbusy nebo vítězství československých hokejistů na mistrovství světa v Praze. I o tyto události se zajímali lidé v roce 1972.

Slavnostní otevření televizního vysílače a hotelu na Ještědu, uvedení dnešního Nuselského mostu do provozu nebo třeba zavedení poštovních směrovacích čísel. I těmito událostmi žili lidé v Československu v roce 1973.

Po mnoha letech budování se konečně v roce 1974 rozjelo pražské metro, hnutí Brontosaurus mělo chránit přírodu a i takzvaná socialistická společnost řešila úplatky, a to nejen ve filmu Jáchyme, hoď ho do stroje.

Nová budova Vřídelní kolonády v Karlových Varech, přesun cenného gotického kostela Nanebezvetí Panny Marie v Mostě i nový a kontroverzní hotel Labská bouda v Krkonoších – i těmito událostmi žili lidé v Československu v roce 1975.

Zahájení výroby vozů série Škoda 105/120, otevření obchodního domu Prior v Olomouci a především československé vítězství na mistrovství Evropy ve fotbale – i těmito událostmi žili lidé v Československu v roce 1976.

Slavnostně otevřený hotel Thermal v Karlových Varech, seriálový hit Žena za pultem i shánění nedostatkového zboží. A podívejte se, jak na rok 1977 vzpomíná herečka Vlasta Chramostová i další pamětníci.

Československý kosmonaut Vladimír Remek ve vesmíru, premiéra seriálu Nemocnice na kraji města nebo úspěšné mistrovství světa v letecké akrobacii v Hosíně u Českých Budějovic. I těmito událostmi žili lidé v roce 1978.

Sedmdesátá léta končí, píše se rok 1979. Noc na 1. ledna přinesla událost, na kterou ti, kteří ji zažili, nikdy nezapomenou. Zatímco na Silvestra večer bylo příjemných patnáct stupňů, tak k ránu už vám nestačil ani pořádný kožich. V televizi se také poprvé objevilkreslený seriál Bob a Bobek a nakonec navštívíme liberecký obchodní dům Ještěd.

Stavba rozhledny a televizního vysílače Praděd, nové modely kazetových magnetofonů Tesla i vítězství československého týmu v tenisovém Davis Cupu. I těmito událostmi žili lidé v roce 1980.

V dnešním dílu se dozvíte, jak jsme začátkem 80. let dotahovali náskok Západu ve výrobě počítačů. Promluvíme o začátcích slávy skupiny Elán. A jeden ze spoluautorů dnešního Kongresového centra zavzpomíná na otevření tehdejšího Paláce kultury v Praze.

Konec výroby slavného nákladního vozu Tatra 148, hit Holky z naší školky i nedostatek míst v nich. Také tyto události se dotýkaly životů obyvatel Československa v roce 1982.

Nová scéna Národního divadla, velká obliba skoků na lyžích i ostrá oficiální kampaň proti alternativním rockovým hudebníkům. Také tyto události zajímaly obyvatele Československa v roce 1983.

Nobelova cena pro básníka Jaroslava Seiferta, bojkot olympijských her v Los Angeles i první československý walkman. Také tyto události zajímaly obyvatele Československa v roce 1984.

Co jste dělali v roce 1985? V Retru si dnes připomeneme spuštění jaderné elektrárny Dukovany, naše vítězství na mistrovství světa v hokeji a znovuobnovení lanové dráhy na Petřín.

Prototyp nového vozu Škoda Favorit, rekonstrukce promenády v Mariánských Lázních i se zpívající fontánou nebo podíl československých vědců na vesmírné stanici Mir. I těmito událostmi žili lidé v Československu v roce 1986.

Otevření brněnského Automotodromu, na svou dobu kontroverzní Mírový koncert v Plzni i návštěva Michaila Gorbačova v Československu. I těmito událostmi u nás žili lidé v roce 1987.